Jeden z nejrozšířenějších omylů spočívá v tom, že umění koučování je v podstatě jen kladení dobrých otázek, které by časem mohl zvládnout klidně i robot. Ve skutečnosti je toho mnohem více, co potřebuje dobrý kouč umět. Do centra pozornosti se pomalu přesouvá koncept partnerství kouče a koučovaného v „práci se zvědomováním“. Záměrem kouče není kladení otázek, ale vytváření prostředí, kde si koučovaný může něco nového „uvědomit“, kde může objevit nové úhly pohledu, možnosti a zdroje nebo prostě jen přiložit význam některým myšlenkám, s kterými na koučování už přišel.
Pomáhají v tom nejen silné otázky, které je potřeba položit ve správný okamžik, ale i naslouchání a zrcadlení (reflektování myšlenek, pocitů a chování, hodnot, potřeb i přání koučovaného). Někteří koučové považují za svou hlavní dovednost schopnost vytvořit atmosféru důvěry a bezpečí, ve které klient může otevřeně sdílet své myšlenky, pocity, radosti a obavy i své vnitřní přesvědčení a může s nimi pracovat bez toho, aby ho někdo soudil nebo mu nabízel své názory. Velkou hodnotu má i závěrečné ohlédnutí za koučovacím sezením, kde koučovaný může sdílet, co nového objevil o sobě i situaci, ve které se nachází a krocích, které může ve svém životě nebo v práci podniknout.
コメント